Tento článek jsem nenapsala já a rozhodně se s ním nehodlám chlubit. Našla jsem ho na jedněch stránkách a moc se mi líbil, tak jsem ho zveřejnila zde přesto, že se spoustou věcí v něm nesouhlasím, rozhodně však nebudu měnit autorský článek, ne? :)

Navzdory svému dlouhémo životu mívali elfové jen velmi málo dětí: málokdy více než čtyři, s léty, jak přibývalo těžkostí, se počet snižoval. Ale dokonce i na počátku historie, když ještě chtěli, aby jich přibývalo, byl Fëanor pověstný svými sedmi syny - bylo to něco výjmečného. Těla elfů také stárnou, i když pomalinku (limitem je konec světa), ale především stárnou jejich duše, doléhá na ně tíha let, a tím se mění se i impulsy a rozpoložení těla. Touha po plození dětí brzy pomine, je-li naplňována, a mysl se obrací k jiným věcem. "Dny dětí" zůstávají v paměti jako nejradostnější čas života, ale elfové mají mnoho jiných schopností těla i mysli, které touží uplatnit. Proto také manželé nebydlí nutně vždy pospolu, dokonce ani v dobách míru. Mohou se na čas odloučit a věnovat se každý svým zájmům. Zplození a zejména donošení dítěte je zároveň více stravuje, na duchu i na těle. Má se za to, že fëa dítěte před narozením čerpá mnohé jak od matky, tak od otce - je znát, pokud je v té době nepřítomen. (Je považováno za velmi bolestné, pokud by se manželé měli odloučit, když čekají dítě nebo v jeho časném dětství. Proto se snaží mít děti pouze v dobách míru.) Většina dětí je zpolzena v mládí, v letech těsně po sňatku. (Ale nesmíme si představovat lidské časové relace - bylo by zřejmě vhodnější napsat "v desítiletích až staletích těsně po sňatku". Mezi jednotlivými dětmi bývají dlouhé intervaly, ideálem je věnovat se každému z nich naplno jako jedináčkovi.) Těhotenství trvá zhruba rok, narozeniny se slaví v den zplození, většinou to bývá na jaře. Děti elfů se naučily mluvit před prvním rokem, zároveň i chodit a tančit. Třetím rokem počínaje je v tělesném vývoji lidské děti předhonily, v době, kdy lidské děti dorostly do plné výšky, vypadaly děti elfů tělesně jako sedmileté (i když obratností a především duševními schopnostmi se svým lidským protějškům samozřejmě vyrovnaly!) Jejich tělesný vývoj byl plně ukončen nejdříve v padesáti, někdy teprve kolem stovky. Děti jim byly velmi drahé: už od počátku byly zřejmě přijímány jako samostatné osobnosti a ve vztahu rodičů k nim byla silná složka přátelství. Žádný elf by neřekl "mám děti". Řekl by něco jako "Byly mi přidány" "Jsou se mnou" "Jsou v mém domě". Jakékoli autoritářství by bylo zbytečné - rodiny držela pohromadě láska a hluboký pocit příbuznosti na duchu i na těle. Vnímavé elfí děti potřebovaly jen nepatrně výchovy. |
Napsala: Laisi Finwen

Nevíte někdo, čím je kreslený ten obrázek elfky s miminkem nahoře?