5. listopadu 2010 v 18:50 | Arya
|
Nejsem autorem tohoto článku, ale bohužel zdroj jsem ztratila a už nenašla, takže autor neznámý.. =) Jen obrázky jsem si přidala podle sebe =)
V 16. a 17. století byla víra v existenci vlkodlaků k nejrozšířenějším pověrám v Evropě. Stala se dokonce i součástí víry v upíry. Lidé totiž věřili, že se ve vlkodlaka dokáží upíři "přeměnit". Snadněji pak útočil na svou oběť skokem na hrdlo, aby mohl lépe sát lidskou krev.
Klademe- li si otázku, jak víra ve vlkodlaky vznikla, zjistíme, že odpověď není vůbec jednoduchá. Vlkodlactví totiž obsahuje velmi výrazné faktory náboženské, sociologické i kriminální. Víra ve vlkodlaky tak byla výslednicí určitého společensky působícího procesu, kde hlavní roli hrála nevzdělanost, náboženské tmářství a částečně i kultovní dědictví sahající hluboko do minulosti. Už v prehistorickém stadiu vývoje znamenal vlk smrt.
Vlk, ve spojení s krutostí, násilím a smrtí, tak patřil mezi nejvýznamnější symboly nejstarších náboženských představ lidí. U některých pohanských národů bývaly vlčí rituály dokonce spojovány s krvavými lidskými obětmi. Nástup křesťanství však neznamenal vymýcení starých pohanských zvyků, tradic a rituálů.
Případy: Je znám případ jistého francouze Gillese Garniera. Hromadného vraha 16. století, který zabíjel zatoulané děti a živil se jejich masem. O podobné případy kanibalismu osob žijích osamoceně v odlehlých pustinách nebyla ve středověku nouze. Když byl Garnier lapen, nejenže se na mučidlech přizanl ke svým hrůzným činům, ale tvrdil o sobě i to, že se proměňoval ve vlka a pak zabíjel vše živé. Nakonec byl upálen z čarodějnictví a byl upálen.
Také němec Peter Stube byl v 16. století odsouzen za to, že ve své vlčí podobě zavraždil řadu dětí a několik těhotných žen. I jemu byl prokázán kanibalismus a po předchozím mučení byl též upálen.
Známý je i případ nezletiletého vraha Jeana Greniera - slabomyslného pasáka, který údajně zabíjel malé děti oblečený do vlčí kůže. Pozůstatky těchto dětí se ale nikdy nenašly a tak ho soud zprostil viny a byl doživotně internován v jednom klášteře, kde za 6 let zemřel.
Tyto a mnohé jiné kriminální případy vlkodlactví (lykantropie) měly na šírení víry nemalý vliv. Soudy s těmito zločinci se těšily velkého zájmu obyvatelstva. Vždyť nebylo běžné chytit vlkodlaka. Jsou však i jiné odnože vlkodlactví, které přispívaly k umocňování této pověry. V Anglii se například zjevovaly černí psi, především v místech starých pohanských kultů. Černý pes se třeba zjevil po prudké bouřce v kostele v městečku Bungay. Dva z věřícíh, které se právě modlili, černý pes zabil a třetího zranil.
Podobná zjevení černých psů údajně pronásledovala řadu osob v 19. století. Například v americkém státě Missouri, kde byla víra ve vlkodlaky též velmi zakořeněná. Avšak nejvíce případů tohoto zjevení přece jen pochází z východní Anglie z míst, kde dodnes leží prehistorické kamenné svatyně. Podobná místní legenda inspirovala později A. C. Doyla k napsání bestselleru Pes baskervillský.

Lykantropie měla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat i velice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálním nedostatku železa a některých dalších látek v lidském těle. Následkem absence železa docházelo například i deformacím obličejové části hlavy, kdy se protahovala dolní i horní čelist a tvář takto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Tito lidé, vyvržení ze společnosti jako vlkodlaci, byli nuceni žít v ústraní a opatřovali si jídlo různými způsoby: krádežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchy končící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá, že konzumace krve tuto lykantropii jako nemoc skutečně zastavovala, poněvadž tito "vlkodlaci" tak získávali živiny, jejimž akutním nedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i toto pozadí, jež přispívalo i šíření legend o převtělování prokletých lidí ve vlky.

Statisticky je dokázáno, že v období úplňku stopupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto i velmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformací některých lidí ve vlky, nemusely být zas až tak neopodstatněné a vycházely z tradic a pozorování mnoha generací.
Dnes už sotva můžeme spočítat, kolik psychicky narušených osob se takto stalo obětmi středověkého pronásledování čarodějnic, vlkodlaků či úpírů. Jeden z nejproslulejších "lovců" ve Francii byl Pierre de Rousteguy. Chlubil se tím, že dal upálit 600 lidí. Jak sám zaznamenal, začal roku 1613 v kostele v Amou. Asi 40 žen najednou začalo štěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postožené osoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. V Německu pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravišti a v ohni nejméně 100 tisíc lidí.
Jedno ale víme jistě: ve většině případů šlo o oběti psychických poruch a masové hysterie.
Dnes jsou vlkodlaci námětem řady hororových filmů a jen málokdo se při nich už třese hrůzou. Tak tomu ale nebývalo vždycky. Ještě před pár staletími lidé skutečně věřili, že existuje proměna lidí ve vlky, zejména při úplňku. A spousta lidí v to ještě věří.
Ahoj ,tento článek mě velmi uchvátil, je stručný a zdá se pravdivý. O vlkodlaky se nezajímám dlouho a musím říci, že tento článek mi velmi rozšířil obzory. Rád bych se dozvěděl něco víc, kdybys měla někdy čas a chtěla mi pomoci tak mi prosím napiš: lord.Dead@seznam.cz
Je to příliš osobní otázka, která se sem nehodí, ale přesto mě mé já nutí se zeptat: Věříš na tyto bytosti?
P.S.: Také bych chtěl upozornit na zřejmě jedinou chybu:,,Nakonec byl upálen z čarodějnictví a byl upálen."